Kuba Podaný

Do sparťanské přípravy naskočil po půlroce na Hané ofenzivní záložník Kuba Podaný, který právě dnes slaví své pětadvacáté narozeniny. Jak sám říká, cítí obrovskou chuť do tréninku a věří, že tentokrát trenéry zaujme natolik, že se v prvním týmu letenských udrží.

Jakube, jaké to je, vrátit se po půlroce zpět do sparťanské kabiny?

Jsem hrozně rád, že jsem zpátky. Vždycky jsem to říkal i v Olomouci – že sparťan jsem a sparťanem zůstanu. Teď jsem nadšený z toho, že jsem znovu s klukama v kabině a můžu zase cítit takový ten sparťanský spirit. Vážně mám do přípravy ohromnou chuť.

Změnila se nějak Sparta od doby, cos ji v zimě opustil?

Je tu několik nových kluků, třeba Maria Holka jsem tu už nezažil. Také nový trenérský štáb, nebo pana Lavičku. V tom ta změna je. Zrovna včera jsme se v masérně dívali na podepsaný dres ze zápasu s Palermem, moc podepsaných kluků už tu není. Ale to už je déle.

Jak hodnotíš ten půlrok, který jsi strávil na Hané?

V novinách jsem si přečetl nějaké ohlasy od jistých funkcionářů, to mne mrzelo. Osobně to ale hodnotím docela dobře, přestože jsem v lize tak moc nenastupoval, to až v poháru. Myslím, že v mé kariéře je zatím vítězství v Poháru České pošty, spolu s postupem v Evropské lize se Spartou, tím největším úspěchem. Samozřejmě, radši bych jaro strávil na Letné, ale ten čas v Olomouci hodnotím pozitivně.

Říkal jsi, že jsi na Hané vyhlásil, že jsi a budeš sparťan. Jak tohle vzali místní fanoušci?

Nevím, co jiného by mohli čekat. Na Spartě jsem nějakých dvanáct let, nemohl jsem přece přijít do Olomouce a říkat, že už sparťan nejsem. Klukům jsem i dál fandil, i když jsem to občas dostával v šatně sežrat. S fanoušky jsem ale měl dobrý vztah. Častokrát mi tleskali, až mne to překvapilo, protože místní Spartu opravdu rádi nemají.

Jak si tedy prožíval to pohárové finále? Tam jsi musel být asi trochu rozpolcený, že?

V tomhle jsem profík. Byl jsem na hostování v Olomouci a přál jsem Olomouci, to nemohlo být jinak. Samozřejmě mne, hlavně kvůli klukům, mrzelo, že to byla sezona bez trofeje, ale já oblékal dres soupeře. Byla to má profesionální povinnost.

Spartu jsi určitě sledoval, jak jsi prožíval to nepovedené jaro?

Když jsem odcházel ze Sparty, mrzelo mě, že tu nebudu, až se bude oslavovat titul. Sparťanem jsem odmalička, bylo mi líto, že o to přijdu a nepřipouštěl jsem si, že by to mohlo být nějak jinak. Celou dobu jsem to ale prožíval s klukama a samozřejmě mi to bylo líto.

Teď přichází nový impuls v podobě změn v realizačním týmu, mužstvo převzal trenér Lavička s asistentem Svobodou. Jak se těšíš na spolupráci s nimi?

Moc! Pana Lavičku jsem tu zažil ještě v době, kdy tu naposledy trénoval. Byl jsem tenkrát ještě v béčku a on mne vzal na několik přáteláků. Mám na něj jen pozitivní vzpomínky. Pana Svobodu pak znám přímo z béčka, takže myslím, že tady žádný problém v komunikaci nebude.

Na každém postu ve Spartě není lehká konkurence, ty se budeš o místo na levé straně bít s Láďou Krejčím. Jak vidíš svou pozici v týmu?

Nemusím hrát jen zálohu, můžu přece hrát i na levém beku. Nebudu ale říkat ta klišé o tom, že v přípravě mají všichni stejnou pozici. To není pravda, kluci si už tu svou vybudovali. Já se ale budu snažit co to jde a když začnu na lavičce, nebo v základu, to je jedno. Doufám v to, že se v prvním týmu udržím a dostanu šanci. Pak už je to jen na mně.